Jako kobkaři, či bloudivci labyrintem Dungeon Synthu jsem zvyklý na to, že hudbu posloucháme o samotě, v šeru pokoje, se sluchátky na uších, nebo v přítomnosti spoluhráčů her na hrdiny. Jindy s ní oblažujeme své kolegy v práci, kteří nevěřícně kroutí hlavami, nad zálibou toho “velkého dítěte s taškou kazet v ruce a vestou plnou barevných nášivek”. Zažít „DS Procesí“ na vlastní kůži, uprostřed týdne a s mezinárodní účastí, pak pro nás všechny zúčastněné byl zážitek, na který jen tak nezapomeneme.

Už při příchodu do tradičního dnes téměř čtyřicetiletého klubu Modré Vopice bylo jasné, že se děje něco výjimečného. Někomu by mohl klasický hospodský sál s vizuálem rockového baru přelomu 80-90 let připadat nedůstojný. Já myslím, ale že v kombinaci s lehkou estetikou hrdinských eposů, náladou sedlácké pivnice, a temnou, ale nesmírně přátelskou aurou vytvořila pro tuto akci velmi vhodné podmínky.

Domácí komunita a pár zahraničních fanoušků ze sousedních krajin, se tak nechali zlákat poutavým plakátem na akci, který nedělal nikdo jiný, než hlavní estetický vedoucí tohoto skromného žánru v našich zemích - Filip Smrž a uprostřed týdne zaplnilo Modrou Vopici v počtu zhruba osmdesáti hlav!

Večer otevřel Lord Bakartia, projekt z Baskitska - jediný ze dvou evropských projektů tohoto večera, setem plným epických breaků, bublajících pochodových bubnů v hlubokém lazení. Hudba Lorda Bakartii velmi připomíná slavné misty epické polohy žánru Summoning. Jeho celý, poměrně dlouhý set, působil velmi hudebně a v kombinaci s lehkou stage-dekorací a maskou přitáhl hned na úvod veškerou pozornost.

Po krátké pauze nastoupil mnohými očekávaný Deep gnome z Nového světa za oceánem, který svým vizuálem (ale i postavou a pohyby jemné motoriky v prostoru sedlácké pivnice) skutečně evokoval titěrný skřítčí svět kdesi zahradě za domem. Možná i pro to byl časově jeho set kratší. O to intenzivnější však celý zážitek byl. Hudba, kterou tento veselý skřítek v špičatém kloboučku hraje, by klidně mohla spadat do podkategorií a sub-žánrů samotného DS, jak jsou Comfy synth nebo Cottage Synth pro svojí infantilní, ale přesto velmi dotaženou estetiku a obsah.

V polovině zahraničního programu vystoupil domácí host tohoto večera - projekt Vyšehrad, se svým setem zahleděným do historie žánrů, ve kterém kombinuje jak prvky starého dungeon synthu a dark ambientu, tak i dřevní blackmetal. Jednočlenný projekt rozezvučel ze svých krabiček na stole - vichrem, synťáky a kytarou modrou vopici v delším asi 40 minutovém setu.

Následoval Putrid Marsh, vysoká hubená postava s velice eklektickým setem, který se místy pohyboval ve vodách industriálního dark ambientu a klouzal po dlouhých dronových plochách, které umně kombinoval s lehkými prvky dungeonových melodií. Jeho vizuální doplněk - projekce pak velmi jednoduše a věcně asociovala vizi konce světa.

Hřeb večera a skutečný čaroděj s atmosférou, estetikou i synťákovou kompozicí přišel záhy: Malfet ze Seattle ve státě Washington předvedl nádherně vestavěnou kolekci tvorby. Předvedl nejtradičnější polohy žánru, které doplnil podiovou estetikou masky jejíž součástí byly i ruční perkusivní nástroje jako zvonky a mísy na které v částech svých písní hrál. Pro nejvěrnější fanoušky ze Střední Evropy, kterým po právu patří estetické dědictví starodávných časů cti a slávy neohrožených rytířů - pozvedl Malfet nakonec setu svůj meč k nebi.

Takový, vskutku epický, to byl večer. Mimo mnoho přátelských rozhovorů, při něm byla cítit vzájemnost a sounáležitost, kterou tak dobře známe z malých žánrů, jakým právě Dungeon Synth je.